Rekonstrukční pesimismus
Lepší vyhořet, než se stěhovat, říká známé přísloví. My dodáváme – lepší se stěhovat, než rekonstruovat. Alespoň tak popisují své zážitky s rekonstrukcí mnozí naši čtenáři. Přesto se na tuto finančně, psychicky i fyzicky velmi náročnou “štreku” vydávají zas a znova tisíce z vás. Buď proto, že si novostavbu zkrátka nemůžete dovolit, nebo máte slabost pro domy či byty s úžasnou atmosférou let (ne)dávno minulých, či oceňujete jejich výbornou polohu. Pokud však plánujete povýšit letité bydlení do stavu odpovídajícího 21. století, nezbývá než rekonstruovat. Nejde jen o investici do svého pohodlí, promyšlená přestavba je navíc slušný způsob, jak tu či onu nemovitost zhodnotit.
Toto číslo jsme proto zasvětili rekonstrukcím ve všech možných podobách. Na příkladech jsme se vám snažili ukázat, jak lze při troše dobré vůle a hodně úsilí proměnit rozpadlou stodolu, tuctový panelák nebo “přežitý” byt v činžovním domě v bydlení uspokojující potřeby moderních rodin. Každá z rodin – mimochodem každá v úplně jiné životní situaci – zvolila jiný přístup i jiné východisko. Společným jmenovatelem všech tří rekonstrukcí je však spokojenost s dobře vykonanou prací, která zastíní i tu největší únavu. Snad vám budou jejich příběhy inspirací.
A jaký je recept na úspěšnou rekonstrukci? Jak říká jeden můj známy, architekt: “Vždy musíte očekávat jen to nejhorší, co se může pokazit, pokazí se.” Že se vám zdá tento přístup poněkud přehnaně pesimistický? Můj známý dodává oblíbenou větičku: “Právě v tom je jeho kouzlo. Optimista totiž nikdy nemůže být příjemně překvapen.”
Příjemné čtení
Matej Šišolák
