Archa8
Jako by tam zůstaly po dávné potopě liptovského světa, na kterou se z nevysvětlitelných příčin zapomnělo. Zjevily se z hlubin času, ukolébané vodou, vyplavené starou legendou, tišené blízkostí tatranských velikánů. Nakonec bez bázně zabořily svá břicha do severního břehu Liptovské Mary. Spočinuly na jejím kamenitém břehu – trochu jako vzpomínka na vsi, které spí pod její hladinou. Zamyšlené, s příděmi povznesenými nad vodní hladinou, která se před půlstoletím rozprostřela v hlubině času a místa, mezi hřbety Západních a úpatím Nízkých Tater. Nevyvyšují se, ale stejně se majestátností vyrovnají krajině, která je se samozřejmostí pojala do svého obrazu.
Marína Ungerová
objednat předplatné |
objednat si toto číslo Celý obsah tohoto čísla
