Malá úvaha o velkých úkolech
Kdysi jsem neměla ráda konec léta a podzim – kvůli zavařovacímu šílenství. Maminka nosila domů obrovské bedny plné ovoce, které jsme asi do druhé v noci museli čistit a plnit jím zavařovací sklenice. Nakonec se to všechno zasypalo dvěma tunami cukru – přibližně v době, kdy se má bezmocná zlost změnila v apatii a pozvolna přecházela do milosrdných mdlob. Mé mamince zatím dodával energii pocit z dobře vykonané práce a zdolání nadlidského úkolu. Až do rána ...
číst celý editorial
